Náš příběh

Historie

Dávná historie naší chalupy je trochu v mlze. Odhadujeme, že byla postavená v polovině 19. století a vklínila se na pozemek tvořený zahradou sousedního domu. Velikost a dispozice nám napovídá, že se jednalo zřejmě o nepříliš bohaté stavení v osadě Rachačky, uprostřed rozsáhlých panských pozemků šlechtického rodu Geymüllerů z blízkého panství v Kamenici nad Lipou. Tito šlechtici měli zajímavý způsob obživy, kterým byl dovoz a obchod se šafránem. Vydejte se tedy prozkoumat historii do zámku v Kamenici.

K chalupám na Rachačkách nenáležely žádné velké pozemky k hospodaření – můžeme se domnívat, že první majitel byl řemeslník, mohl se také živit prací „na panském“ – v okolí se lámal kámen, hospodařilo se na velkých panských lánech, na rybnících a v lesích.  Rovněž obsluha samotného kamenického panství vyžadovala jistě mnoho personálu. Jisté je, že v roce 1897 zasáhlo do života na Rachačkách zahájení provozu na blízké úzkokolejné dráze. V roce 1937 byl dům modernizován a z této doby pochází jeho roztomilý kukuč.

Mezičas

V živé rodinné paměti máme prababičku Andělu a babičku Jarušku, se kterými jsme na Rachačkách strávili krásné a pohodové dětství, prázdninové dny plné sluníčka a tradičního bezstarostného blbnutí. Místním tradičním jídlem býval králík s uzeným, který provoněl celý dvůr a také pečené sladké dobroty, které babičky zkrátka umí.

Do podoby domu se zapsal zejména děda Zdeněk, jinak odborný učitel střední průmyslové školy, zahrádkář a zručný kutil, který provedl některé nutné adaptační práce a připravil chalupu pro trvalé bydlení v důchodu. Děda se proslavil i jako vynálezce, protože jeho sofistikovaná králíkárna ze starých televizí s automatickou napáječkou se v osmdesátkách probojovala až k Přemkovi Podlahovi do televizního Receptáře. Osud však píše život smutně i vesele, děda s babi si důchodu užívali jen omezený čas a chalupa na dlouhá léta osiřela.

Současnost

„Znovuobjevení“ chalupy Na Rachačkách přišlo někdy v polovině roku 2022. Pochopili jsme, že jediný možný recept k záchraně domu s rodinnou historií je pokusit se mu vdechnout nový život, zabydlet ho a zkrátka do něj přinést nový vítr a to jak obrazně, tak i prakticky – soustavným  užíváním a větráním.

Začali jsme bouráním – tam, kde je nyní velká sednice, byl kdysi tak populární „parádní pokoj“ a tmavá kuchyně, tak jsme místnosti spojili tak, jak kdysi dávno byly. Zrekonstruovali jsme rozvody topení a zapojili elektrický kotel. Komín byl fešácky nakřivo, tak jsme postavili zcela nový. Elektrické a vodovodní rozvody jsou také nové. Všechny omítky i podlahy byly  vyměněny. Na dvůr se teď můžete koukat krásnými modrými okny. Internet jsme zavedli až do maštale.

Zkrátka učinili jsme maximum pro to, aby dům plnil současné nároky na bydlení, ale zachoval si původní ráz. Zda se nám to povedlo posoudíte sami. Snad přimhouříte oči nad drobnými nedokonalostmi, které k starým stavením patří.